Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Zborov Dvořák, předseda ZO KSČM, Praha 2

Když se před IX. sjezdem  naší  strany  probírám  svými  poznámkami,  zprávami,  zápisy,  stanovisky  a  připomínkami,   kterými  jsme  se  již před VII. a VIII. sjezdem  zabývali  na členských  schůzích  a  řadu  z nich  přímo  nebo prostřednictvím  vyšších  orgánů  adresovali  vedení  naší  strany, docházím k poznání, že  se  v posledních  letech  pohybujeme  ve  stále stejném bludném kruhu. 

Ta stanoviska, připomínky, návrhy atd. se týkaly (a týkají) stále stejného okruhu problémů;  nevelkého, ale velmi závažného a podstatného:

  • - marx - leninského - revolučního - charakteru  strany,
  • - řízeni a organizační výstavby strany,
  • - stylu, metod a forem práce strany,
  • - ideologické a teoretické práce strany,
  • - nefunkčního vztahu (odtrženosti) vedení strany a členské základny,
  • - slabé, bázlivé, bezzubé a bezkoncepční politiky strany, většinou
  • - opožděně a opatrnicky reagující na závažné dění ve společnosti, zejména však absence skutečného, - autentického, akčního  marxisticko - leninského - PROGRAMU strany, tj. programu, zaměřeném na radikální, razantní přestavbu společnosti směrem k socialismu.

Ke všem voláním a výzvám bylo vedení strany hluché a němé. Z naprosto nepochopitelných důvodů se bránilo volání po programu, jakoby nechápalo, že to je hlavní klíč a magnet, jak získat nové členy a sympatizanty a potřebnou podporu širší veřejnosti.

Na zasedáních ÚV KSČM ovšem pravidelně zaznívalo, že máme kvalitní program, čímž byla míněna běžná agenda parlamentního klubu. Nelze samozřejmě pominout, že byl učiněn i vážný pokus o vypracování skutečného programu. Bohužel, pokus velmi nepodařený a pro stranu zahanbující. Nejprve se nazýval “Model socialismu pro jednadvacáté století“ a po jeho zdrcující kritice na výročních schůzích a konferencích, byl kosmeticky upraven a nazván “Socialismus pro 21. století“. Na jeho kvalitě to nic nezměnilo, a rozhodně nic nepřidalo. Jde o neuvěřitelně nepovedený, archaický, utopický traktát, který stranu kompromituje a zostuzuje.

Vedení strany se vůbec často rádo prezentovalo velkými gesty, deklamacemi a deklaracemi. Památné je vystoupení s. V. Filipa na 16. zasedání ÚV KSČM, 6.10. 2007,  kde hovořil o modernizaci strany a potenciálech, jimiž naše strana disponuje.  Pokud jde o modernizaci, “půjde o dlouhodobý proces aktivizace členů a orgánů strany, o proces, zahrnující tvorbu a posilování potřebných potenciálů strany“: volební potenciál, politický potenciál, potenciál koaliční, participační potenciál, potenciál akční a potenciál intelektuální.

Tím ale prakticky věc skončila. O tom jak, jakým způsobem budeme potenciály tvořit a rozvíjet nepadlo ani slovo. Na rozvoj potenciálů se pak vzápětí zapomnělo a víc po nich nebylo ani vidu ani slechu. A pokud jsme dříve nějaké měli - vyprchaly, vyšuměly. A podobně tomu bylo i s dalšími nápady, iniciativami a mobilizacemi.  A strana tak postupně umdlévala a chřadla.

Nejčerstvějším příkladem prázdného slovního radikalismu je titulní slogan 19. zasedání ÚV KSČM (9. 4. 2016), “Jsme schopni být skutečnou alternativou“. Samo o sobě zvolání sebevědomé, povzbudivé, mobilizační. Ale!: Co to v praxi znamená? Jakou alternativou chceme být? Jakou má mít podobu, obsah? Kam chce směřovat?   O tom ve vystoupení soudruha předsedy není ani slovo. Čili: opět prázdné heslo, pouhá upoutávka.

Pokud by snad mělo být onou alternativou tzv. strategické směřování a hlavní úkoly po IX. sjezdu, pak se musíme mít na pozoru.

  1. Nejde o strategické směřování, ale o nestrategické přešlapování,
  2. Nejde o žádnou alternativu, ale o „stínový“ program sociální demokracie.

V první verzi materiálu to bylo řečeno naplno: “Důležitým prvním krokem na cestě k socialismu je rozvoj sociálního státu.“ (Strateg.směř.,s.3). Po tvrdé kritice na výročních členských schůzích, jak celého materiálu, tak zejména téze o rozvíjení sociálního státu, je v přepracovaném materiálu tento cíl kamuflován jinou, poněkud “rafinovanější“ formulací: “Důležitým prvním krokem na cestě k socialismu, v podmínkách kapitalismu je naplňování principů sociálního a demokratického právního státu. Přes nadbytečnost slov, sdělení je tu stejné jako v první větě: cestou k socialismu je naplňování sociálního státu.  Ale to je hrubý omyl, který stranu dezorientuje.  Sociální stát není cestou k socialismu, naopak, je to hráz proti socialismu, nástroj sociálního smíru, pacifikace pracujících. Jak píše Jan Keller, sociální stát slouží k stabilizaci kapitalismu. Rozhodně proto nemůže být programem KSČM.  Naším úkolem a cílem musí být sociální stát překročit a překonat.

V této věci musí jasně a nekompromisně rozhodnout IX. sjezd.  Na něm bude do značné míry záviset další osud a budoucnost strany.

V jaké  atmosféře  probíhá  příprava IX. sjezdu, naznačuje rozhovor s Jiřím  Dolejšem  v sobotním  Právu ( 7.5,2016, s. 1 a 7 ). Současné vedení  je zřejmě  pevně  přesvědčeno,  že  má  situaci  plně  pod  kontrolou  a  že  kritici současného  neutěšeného  stavu  strany  a  způsobu  jejího vedení, nemají příliš šancí na  prosazení  změny. Jiří Dolejš to říká jasně a bez obalu: “Znám programovou diskusi před sjezdem a  …  z ní nevyplývá poptávka po obratu v politické linii.“ To je ovšem paralogismus. Ve straně si samozřejmě nikdo nepřeje změnu linie, tzn. změnu našeho historického nasměrování směrem k socialismu, ale velmi početná a možná převažující část členské základny rozhodně požaduje změnu praktické politiky strany; místo současné bezzubé, bázlivé a opatrnické politiky, politiku jasnou, zásadovou, přesvědčivou a bojovnou.  Politiku, která je v čele dění, v první linii a ne, která se plouží za ostatními a většinou reaguje opožděně; která dokáže vyvolat politický průvan a vzbudit pozornost a zájem veřejnosti, která dokáže rozhodně a nebojácně vystoupit proti každému zlu a nepořádku ve společnosti, proti státním a byrokratickým aktům namířeným proti lidem, a která se umí zastat všech a každého kdo zastání a pomoc potřebují.

V celostránkovém expozé J. Dolejše jsou i další rozporná a protikladná tvrzení (např. o naší izolaci), teoretické a ideologické omyly (viz např. jeho charakteristika české a evropské levice), účelová a zkreslená tvrzení. Nicméně, jádro problému představuje spor, či přesněji boj o PROGRAM. O to, zda máme, či nemáme program, zda a jaký program potřebujeme.

Pokud jde o tzv. sociální stát, my samozřejmě podporujeme, prosazujeme i iniciujeme všechna v současnosti dostupná řešení, opatření a možnosti, které lidem prospívají a pomáhají, které jim zmírňují tvrdé životní podmínky a ulehčují život, ale neomezujeme se jimi a nečiníme z nich svou strategii a program. Víme, že z hlediska reálného sociálního práva, spravedlnosti a demokracie, to, co současný stát nouzově lidem poskytuje, jsou jen drobty, náplasti a šidítka, která mají mírnit jejich nespokojenost a paralyzovat radikalismus.

Náš program proto musí rozhodně směřovat za hranice a obzor sociálního státu, ke skutečné ekonomické spravedlnosti a sociální rovnosti, tzn. K postupnému  rozvalu a změně současného systému a jeho zásadní - systémové přestavbě.

Musíme proto mj. zcela nově koncipovat sociální a ekonomickou politiku,  rehabilitovat stát, rozvinout a zdokonalit  všechny jeho  -  v moderní a humánní  společnosti - nezastupitelné funkce  a  role, cílevědomě  a  prozíravě reagovat   na  naléhavé výzvy a fatální hrozby 4. průmyslové revoluce, a prosadit  důkladnou  právní revizi tří  “transformačních“ procesů,  které   vedly k společenskému  převratu,  retardaci  společenského  vývoje  a  jeho  stagnaci:                        

  • - divoké, mafiánské privatizace,
  • - nelegitimních, anachronických majetkových restitucí a  
  • - ponižující a devastující kolonizace.

Chceme-li získat novou, výraznou pozici ve společnosti, podstatně zvýšit svou důvěryhodnost a společenskou přitažlivost, musíme jít nejen s dobou, ale alespoň krok před ní. Je dobré a správné, že jdeme s lidmi, ale neméně důležité je to, aby  lidé šli s námi.