Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Miroslav Pořízek, Tovačov

Jsem řadovým členem KSČM (od roku 2014). Po 20 předchozích let jsem byl jejím sympatizantem a voličem. Dění v KSČM sleduji po celou tu dobu celkem podrobně. Obracím se na Vás ve věci nadcházejícího stranického sjezdu, do jehož začátku vlastně scházejí již jen dny.  Rád bych se zde také k některým záležitostem vyjádřil. Jinou možnost, než aspoň tímto způsobem ani nemám, jelikož na sjezd se člověk (řadový člen strany) prakticky nemá šanci dostat. A prezentovat své postoje na dění ve straně, její politiku a budoucnost může jen přímým oslovením těch, kteří na sjezd byli delegováni.

V první řadě mi, stejně jako řadě ostatních členů strany, jde o program celého sjezdu. Jak jsem opakovaně zaznamenal, i v minulosti převládala praxe, kdy se volilo vedení strany ještě předtím, než proběhla diskuse. Ačkoliv byla tato praxe opakovaně mnohými delegáty, ale především členy strany kritizovaná jako chybná, nic se v této věci stále nezměnilo. Přitom jde o nelogický postup. Domnívám se, a nejsem v tomto mínění ani zdaleka sám, že nejprve by měla být na pořadu diskuse a zhodnocení práce vedení strany v uplynulém období. A až potom by měla následovat volba vedení strany a dalších orgánů. Opačný postup naprosto postrádá logiku.

Zvolení nového vedení hned zkraje sjezdového jednání bez řádného zhodnocení předešlého funkčního období je i neúctou ke členům strany, kteří se prostřednictvím delegátů mohou vyjádřit k práci úřadujícího vedení strany. Je sice možné, že některé osoby názor členů strany nezajímá, protože členové strany nejsou příliš potřební, jak se před nedávnem vyjádřil jeden poslanec z libereckého kraje, ovšem tento názor je, věřím tomu, ve straně výrazně menšinový a navíc i naprosto scestný. Dotyčný člověk si asi neuvědomuje, že hlavně díky členům strany, jejich rodinám a sympatizantům strany byl zvolen do své funkce. Snad už v libereckém kraji podruhé nedovolí, aby je tento člověk reprezentoval v tak vysoké funkci. Ostatně situace v liberecké krajské organizaci, zejména v jejím vedení je svou vážností známa i v jiných částech naší země. Jak je možné, že kraj vede osoba, která systematicky dlouhodobě lže, manipuluje, pomlouvá členy vlastní strany, ze sídla krajské organizace udělala doslova hampejz, kam se slušný člověk štítí vůbec vstoupit a navíc ani nedokáže ve svém městě zorganizovat žádnou akci s účastí veřejnosti jako je třeba 1. máj?

Kam se poděla komunistická zásadovost? Jak je možné, že tento stav nikdo dlouhá léta není schopen řešit a situace v tomto kraji je čím dál horší – ubývají zde členové, někteří raději změnili svoji organizaci, aby mohli skutečně pracovat a ne stále jen čelit intrikám kariéristů, kteří stranu využívají jen pro vlastní nadprůměrné finanční zajištění? Proč vedení strany dlouhodobě není schopno řešit tento jistě vážný problém?

Ano, zde narážím na další palčivý problém, který stranu trápí již dlouhá léta a tím je mizerná kádrová práce na všech úrovních. Do funkcí nejsou často voleni ti nejschopnější, zásadoví a pracovití, ale spíše ti, kteří si to dokáží domluvit na patřičných místech. Opakovaně pak z nepochopitelných důvodů dostávají šanci např. na kandidátkách do komunálních voleb i takoví lidé (i z řad nestraníků), kteří se po svém zvolení ihned přestanou hlásit ke straně, která je do voleb vyslala a hrají si jen na svém písku, se stranou nekomunikují a co hůř, svým jednáním ji ještě dělají ostudu. Stačí se opět pozorně kolem sebe rozhlédnout, nejde přitom jen o výjimečné případy.

Velkým převládajícím nešvarem je také kumulace funkcí, což je dnes ve straně stále velmi častým jevem. V podstatě tato praxe započala ještě před převratem a trvá stále. Našli bychom osoby, které mají takové množství funkcí, že je otázkou, zda jsou schopny je řádně vykonávat. Stačí se kolem sebe pořádně podívat. Je dost takových. Hovořilo se také o omezení mandátu na např. dvě volební období v řadě za sebou, tak aby probíhala přirozená obměna na všech úrovních. Ani k tomu zatím nedošlo. Jakoby se někteří báli konkurence, schopnějších a mladších členů. Můžeme tak ve straně vidět velmi neblahou praxi tzv. doživotních funkcionářů a sběratelů funkcí, zejména těch placených.

Pokud se někdo domnívá, že tento stav straně přivede nové členy z řad mladé generace nebo generace střední, je na hlubokém omylu. Kdo by se chtěl angažovat ve straně, kde je nový člen dobrý jen k tomu, aby pomáhal při přípravě akcí, schůzí, konferencí a voleb, ale měl zásadně omezený přístup do stranických struktur či na kandidátky do voleb? Odpověď se nabízí přímo sama. Opakovaně se stalo, že do strany vstoupili noví členové, aby ji poměrně brzy opustili, ne proto, že nedostali místo na volitelném místě kandidátky, ale pro znechucení z poměrů ve straně panujících. Stačí, když nový člen přijde na pár schůzí a často je odrazen od jakékoliv další aktivity.

Naštěstí stále ještě ve straně jsou i aktivní základní organizace i okresy, které svojí systematickou prací dokáží oslovovat širší veřejnost. Jsou však i organizace stagnující či zcela nefunkční, udržované jen ze setrvačnosti – ať už pro stáří svých členů nebo špatné vedení či nízký počet členů. V některých okresech také panuje stav, kdy jsou za některé členy strany placeny členské příspěvky přímo z prostředků OV, aniž by byly třeba později doplaceny. Tento stav se asi udržuje z toho důvodu, aby daný okres mohl vykázat vyšší počet svých členů, než je ten reálný počet.

Ano, toto jsou například problémy, které jak se domnívám, je nutno v prvé řadě řešit, stejně jako stále slábnoucí postavení strany na komunální úrovni. Když srovnáme počet zvolených zastupitelů v komunálních volbách v roce 2002 a v roce 2014, vidíme za těch 12 let obrovský propad, který zásadně snižuje akceschopnost a nosnou aktivitu na velmi důležité úrovni, a tou je právě úroveň komunální. Jistě tento stav má řadu příčin, mnohé již byly opakovaně pojmenovány, ovšem neblahý trend stále pokračuje a z KSČM se pomalu ale jistě, tím jak klesá stav členské základny a aktivita, stává pouze strana volební typu. Což je stav velmi nebezpečný pro další budoucnost a schopnost oslovovat občany pro její politiku.

Již delší dobu mnozí plným právem upozorňují na to, že strana je málo aktivní také na své centrální úrovni. Že nedokáže patřičně rychle a pohotově nastolovat nosná témata, které jsou pro dnešní společnost aktuální. Že se k mnoha záležitostem vyjadřuje příliš pozdě, navíc k tomu ještě přitom i nedůrazně a opatrnicky. Schází tah na branku, zásadovost, aktivní přístup k řešení palčivých problémů, které dnes trápí velkou část naší společnosti.

Velmi se podceňuje i mimoparlamentní činnost strany. V meziválečném období byla právě mimoparlamentní činnost strany její doménou, díky níž se postupně stala stranou masovou. Pokud se někdo domnívá, že především parlamentní prací a podílením se na udržování kapitalismu v jeho chátrání získá strana masovou podporu, velmi se mýlí. 

Nevýrazná politika strany se pak týká i reagování na mezinárodní události. I zde převládá pasivní přístup a vyčkávání, namísto jasných, včasných a zásadových postojů. I toto by se mělo změnit, jelikož současný stav není vůbec dobrý. Vždyť mnozí jednotlivci či menší skupiny a organizace, které nemají k dispozici ani zlomek prostředků jako KSČM, dokáží často napsat výbornou, aktuální analýzu řady aktuálních problémů a událostí. To je také neradostná vizitka odpovědných osob.

Zamyslel se vůbec někdo nad touto situací? Strana již velmi dlouhá léta neplní úlohu onoho předvoje, který ukazuje cestu vpřed a získává pro svoje cíle početné spojence. Z KSČM se takřka úplně vytratilo třídní pojetí při popisu stavu věcí a při formulování programových cílů. Můžeme čas od času zaslechnout i to, že komunistická strana je komunistická již jen svým názvem. Toto vše jsou velmi zásadní záležitosti nutící k vážnému zamyšlení, ale především ke změně. Současná stagnace a odkládání důležitých problémů celou situaci jen stále více komplikuje. 

Mediální prezentace strany jakoby ustrnula již před řadou let. Přitom toto je dnes nezbytné pro oslovení veřejnosti, včetně mladé generace. Není divu, že stále existuje množství lidí, kteří KSČM považují za stranu jen pro důchodce. Schází zde citelně také výrazný tiskový orgán strany. Haló noviny tuto funkci již léta neplní. Na jejich stránkách vidíme texty od stále stejných osob, občas se objeví zajímavá analýza, ale dnešní stav je neprosto nedostačující. Schází zde nějaký komunistický týdeník nebo měsíčník, který by reagoval na aktuální témata a srozumitelně je prezentoval.

Vychází sice Dialog, ale ten podporují jen jeho čtenáři, díky kterým stále ještě vychází i v tištěné podobě. A svým nákladem se k mnoha lidem nemá šanci vůbec dostat. Navíc někteří jej odbírají spíše tajně, jakoby se báli, že čtením a odběrem Dialogu se ve straně stanou osobami tzv. nežádoucími.

Je třeba informovat především o těch událostech, které současná režimní média trvale cenzurují. Měla by se ihned zprovoznit stranická internetová televize i rádio. Jen samotné tiskoviny v dnešním světě nemohou oslovit výraznou část veřejnosti. Skutečné komunistické noviny zde vlastně neexistují. Přitom zásadové komunistické postoje dnes nenajdeme ani tak v Haló novinách, ale mnohem spíše právě v Dialogu či v tiskovinách některých našich vlasteneckých organizací a spolků.

Tím jsem se dostal ke spolupráci s vlasteneckými organizacemi. Ty jsou přirozenými partnery komunistů jak při obhajobě historických faktů v nepokřivené podobě, tedy historické pravdy, kterou je dnes třeba šířit, jak jen to jde. Ale i při pořádání řady veřejných a společenských akcí. Tato spolupráce by se určitě měla zintenzivnit, jelikož je prospěšná pro všechny zúčastněné strany. Jde například o Kluby českého pohraničí, Společnost Ludvíka Svobody, Slovanský výbor ČR, Vlastenecké sdružení antifašistů, ale i ČSBS a další. Před lety založené Spojenectví práce a solidarity nesplnilo očekávání a role komunistů v ní je spíše marginální. Kdo z veřejnosti vůbec tuto platformu zná z osobní zkušenosti?

Stále existuje řada okresů, které nemají vlastní webové stránky, jež v dnešním světě jsou nezbytností. Mladou generaci často ani jiným způsobem nelze oslovit. Stačí se ale podívat i na stav centrálních stránek, často obsahují staré, neaktuální informace. Jejich koncepce i grafika by měla být svěřena profesionálům, protože jde často pro mnohé o vůbec první kontakt se stranou. První dojem zde získaný je velmi důležitý. Vždyť mnoho malých firem nebo i jednotlivců má přehlednější webové stránky než největší opoziční politická strana působící v naší zemi. Již tato skutečnost by měla být dostatečnou pobídkou ke změně současného stavu. Spíše to ale vypadá, že jaksi chybí zájem.

Problémů se nahromadilo opravdu mnoho a s léty jejich neřešení se dále prohlubují. To je jeden ze zásadních důvodů, proč by také ve vedení strany měli dostat příležitost jiní lidé, neokoukaní, neopotřebovaní léty ve vysokých funkcích. Ačkoliv můj domovský, tedy olomoucký kraj doporučil do čela strany současného předsedu, osobně s tímto doporučením rozhodně nesouhlasím.  

Ostatně pochybuji, že toto vyjadřuje mínění členské základny z celého olomouckého kraje, žádné vnitrostranické referendum o této záležitosti neproběhlo. Osobně bych do čela strany v současné době podpořil s. Josefa Skálu. Jako zkušeného člověka s mezinárodním rozhledem, který má jasnou vizi, kterak problémy řešit. Je reálnou nedějí, že se svými spolupracovníky by dokázal současný stav konkrétními opatřeními měnit. To se týká také mediální prezentace strany a vystoupení z pozice jakéhosi B. týmu ČSSD. 

To se jeví jako naprostá nutnost, pokud by pokračoval současný stav, reálně hrozí marginalizace KSČM v dohledném horizontu. To by si generace poctivých komunistů, kteří ve složitých podmínkách stranu udržely při životě a dávaly jí jasný směr jistě nezasloužily. Jsem přesvědčen, že situace v KSČM již ne že dozrála k potřebným nejen personálním změnám, ale že ta situace pravděpodobně již i přezrála.

Letošní rok je jednou z možná vůbec posledních příležitostí, jak ještě straně postupně vrátit akceschopnost, zásadovost a kredit, který kdysi u veřejnosti mívala. Ano, je nutno si přiznat, že většinu lidí dnes vůbec nezajímá, co komunisté prosazují, jelikož je berou jen jako součást systému, nikoliv jako předvoj něčeho nového, lepšího, pokrokového.  Jsem přesvědčen, že současné vedení strany svůj mandát do značné míry již vyčerpalo, jelikož nedokázalo využít příležitostí, kterak postavení KSČM ve společnosti a její autoritu posílit. Změnit negativní tendence v aktivitě členské základny, mediální prezentaci strany a v dalších úkolech.

Také proto si nyní zaslouží šanci řídit stranu jiní lidé. Toť můj názor řadového člena strany, který tímto využívá možnost oslovit také Vás. Považuji to ostatně jako člen strany za svoji povinnost. Moje dvouleté členství mě skutečně ve velmi krátké době přesvědčilo o tom, že situace ve straně vůbec není dobrá a je třeba ji důsledně řešit.

Proto Vás žádám o nastolení stavu, kdy se aktuální problémy skutečně začnou řádně řešit a nebudou již dále zametány pod koberec. Nadcházející sjezd strany může být oním pomyslným novým počátkem, který dá straně tolik potřebnou energii novým dělným vedením a určí směr ve smyslu jasné organizační a akční jednoty. Směr, který dá straně jasnou charakteristiku, tak aby si ji veřejnost přestala plést s pouhým B týmem sociální demokracie.

Pokud se toto nepodaří, nosná témata ovládnou jiné, pravděpodobně extrémní pravicové síly, které k tomu mají potenciál. Ale potom již bude pozdě. Možná podobně pozdě, jako v Německu ve druhé polovině 30. let minulého století.