Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Claudio Vito Buttazzo, novinář a pedagog

S tezemi Odkud kam vcelku souhlasím. Nabízím proto jen několik doplňujících námětů:

  1. KSČM je masová strana, v dnešní Evropě jedna z nejsilnějších. Na rozdíl od ostatních zemí bývalého sovětského bloku, kde byly komunistické strany bohužel zlikvidovány téměř úplně, se ji v ČR zachovat podařilo. Za to si zaslouží poděkování dosavadní vedení strany i členská základna, která roku 1989 nepodlehla iluzi, že nastal “konec dějin”. Neboť věděla, že doba, kdy pracující lid bude komunistickou stranu znovu potřebovat, přijde znovu. Existence silné komunistické strany v ČR má důležitý význam i pro všechny evropské levicové a pokrokové síly.
  2. KSČM působí již od svého vzniku pod obrovským tlakem špinavé politické a mediální antikomunistické kampaně, usilující zahnat ji do společenské izolace a dokonce zlikvidovat. Je proto pochopitelné, že až do teď byla KSČM nucena působit v defenzívě, což její možnosti oslovit širší společenské spektrum společnosti a zejména mládež limitovalo.
  3. Časy se ovšem pomalu mění, antikomunizmus už tolik nezabírá a má ve společnosti stále méně příznivců.  
  4. V nové situaci je zřejmé, že strana potřebuje určité změny ve své vnitřní struktuře, fungování i ve stylu práce. Dnes to chce takovou stranu, která bude odvážnější a začne ještě víc pracovat mezi lidmi.
  5. Tak, aby rostl její vliv i přímo na pracovištích a ve školách, což vyžaduje rozvinout i novou kádrovou politiku. Získávat nové kádry přímo z řad dělníků, žen a mladých lidí a pomáhat jim, aby se stali politickými lídry na svých pracovních místech i v místě bydliště.
  6. Právě tak stimulovat růst nových aktivistů i nových předáků, majících přímý kontakt s lidmi a jejich důvěru, od základních organizací až po stranické ústředí.
  7. Podobně by se měly sestavovat  i kandidátní listiny, a to v komunálních, krajských i parlamentních volbách.
  8. Činnost strany se nesmí zaměřit jen na volby, ale především na programové a organizační otázky třídního boje ve společnosti.
  9. Aby se volební politika nestala  hlavním cílem působení strany, je podle mně třeba - a to i na základě zkušeností, které máme v Itálii - aby ti, kdo stranu řídí, s výjimkou předsedy sami ve volbách nekandidovali.
  10. Strana by měla ve dvou polohách: samostatně jako strana v otázkách, pro které jiné politické síly získat nelze – a tam, kde naopak společné zájmy a cíle máme, naopak v co nejširší spolupráci s dalšími politickými a sociálními subjekty. Zachování identity strany a hledání spojenců jsou dvě strany jedné mince, jež mohou a musí fungovat ruku v ruce.