Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Dopis ZO KSČM Jaroměřice n/Rok. IX. sjezdu strany

Soudružky a soudruzi, vážení delegáti IX. sjezdu!

Sjezd KSČM by měl být významným milníkem v její činnosti. Měl by být příležitostí, kdy se soudruzi – tedy lidé stejných představ o uspořádání světa – sejdou a otevřeně, kriticky zhodnotí práci strany za uplynulé období. Přitom docházejí k nějakým závěrům, které by měly dát odpověď na otázky – jakým směrem, jak a s kým, tedy s kým v čele, případně s kým po boku, chceme jít k vytčenému cíli pro další nejbližší i vzdálenější budoucnost. V tomto s námi asi budou všichni souhlasit. Ale pojďme si  problém  trošku rozebrat…

Hodnotit naši práci na všech úrovních činnosti KSČM lze různě. Nejjednodušší je zůstat pěkně na povrchu, v ničem se moc nerýpat, poklepat si vzájemně na ramena a nalít do srdcí všech delegátů optimismus, protože jsme velmi úspěšní.  Už jenom proto, soudruzi, že jsme nezmizeli za posledních 26 let z politické mapy! Vždyť si – navzdory všem prognózám našich odpůrců – stále držíme slušné místo v politickém zápolení s ostatními subjekty. Máme zastoupení také v EP , máme hejtmana i starosty obcí. Co bychom tedy chtěli více?

Nutně se vtírá neodbytná otázka, soudruzi - to opravdu nechceme více? To nám opravdu stačí, že jsme se usadili v parlamentu a v zastupitelstvech obcí, kde se vezeme většinou na poklidné vlně? To nám opravdu stačí, že občas zdvořile a politicky korektně promluvíme v televizi nebo rozhlasu ke svým spoluobčanům?  Pro tento upocený cíl jsme snad ve straně po sametu nezůstávali a neriskovali pro něj ztrátu zaměstnání a leckdy také rozpad partnerských svazků. Pro tento upocený cíl snad naše děti nechodily s pláčem ze školy, kde se setkávaly s ústrky a ponižováním nejenom od spolužáků, ale často i od učitelů. Chtěli jsme přece bojovat za změnu systému, který byl národu instalován, jako ten největší hospodářský i společenský zázrak. Dobře jsme věděli, co je to za zázrak. Poznali ho naši rodiče a prarodiče a z jejich trpkých zkušeností jsme mohli čerpat.

Je třeba poděkovat všem těm, kteří v době pro naši stranu nejhorší ji provedli rozbouřenými vodami vášní české společnosti po r. 1989 a vzedmutými vlnami antikomunismu, ke kterému se bohužel nechala svést a propadla mu i valná část apolitické veřejnosti.

Ale časy se mění a čtvrtstoletí je dostatečná doba, aby bylo možno vypozorovat změnu v náladách veřejnosti. Nyní již většina těch, kterým nezbývá, než živit se prací, přestala skloňovat mantru o demokracii a svobodě, protože poznala její prázdnotu a lživost. Lidé v naprosté většině přestali mávat praporky antikomunismu, protože pochopili, že pašalíky pro nejzasloužilejší praporečníky byly již rozdány a jim nezůstalo nic více, než ruce a hlavy pro práci a mnohdy ani to, často jim zůstaly jen oči pro pláč. Mnozí také tiše a zahanbeně vzpomínají na dobu, kdy neměli strach, zda uživí sebe a svoje děti i zítra. Antikomunismus se nyní pěstuje už jenom v ČT… a ve školách, kde se stal novým povinným náboženstvím, které nahradilo kdysi v R-U povinný katechismus. V ČT je její zastydlý antikomunismus už jen k smíchu, ve školách však na pováženou, je to dračí setba.

Chtěli jsme být opozicí, která je nepřehlédnutelná a nutí vládnoucí strany mít se na pozoru. Zpočátku jsme snad i tací byli, ale co se s námi po letech stalo? Stali jsme se poslušnými, stali jsme se opatrnými, stali jsme se neviditelnými. Ve veřejnosti stále více sílí názor, že komunisté nic nedělají, že se jen vezou, že jim vyhovuje být v parlamentu a o nic neusilovat. Stále častěji je slyšet – já vás doteď stále volil, ale už nebudu. Nic neděláte, nejste vidět ani slyšet. Radši budu volit Okamuru nebo Babiše.

 Tento dojem však má z vrcholných orgánů a poslanců KSČM i spousta řadových členů strany. Jakoby svět mimo stěn jejich pracoven a stěn poslanecké sněmovny pro ně neexistoval. A co víc – začali jsme vytvářet minikoalice i uvnitř strany. Proč? Inu proto, že někteří soudruzi začali moc vystrkovat růžky, začali moc přemýšlet, začali být nebezpeční zavedeným pořádkům těch „zkušených a usazených“.  Přestali slepě obdivovat svoje vyvolené a začali jim klást nepříjemné otázky. Takové rejpaly je třeba umlčet a odstrčit na slepou kolej, aby nemohli moc škodit. Jestliže ve společenství jako je to naše, začnou být umlčováni lidé jen proto, že se obracejí s kritikou do vlastních řad, je to bída, soudruzi! Je to začátek konce. A přemýšliví a kritičtí lidé jak mezi námi, tak mezi našimi voliči to vědí.  Stačí si občas přečíst diskuze na různých alternativních médiích.

Mnozí předsedové ZO, většinou již v pokročilém věku a s ubývající vitalitou, setrvávají ve své funkci řadu let. Tím bezpochyby prokazují svojí věrnost straně, ale také to, že nemají za sebe náhradu, protože členskou základnu tvoří soudruzi ještě starší. Dělají svojí práci často už jen ze setrvačnosti, uplatňují šablony zažité ještě z minula a nehledají nové alternativy, které jsou v této době nutné. Pokud to tak necháme a nebudou se k nám přidávat mladí, tak skončíme. Hledání nových cest, přístupů a metod musí být v této době pro komunisty morálním imperativem! Komunistu musí charakterizovat samostatné a odvážné myšlení, nikoliv pasivita a přikyvování!

 Tohle všechno jsou i důvody, proč se k nám zrovna nehrnou mladí. Proč část svého životního směrování hledat a angažovat se v něčem takovém, co, jak se lidově říká, nevoní ani nesmrdí a nemá to na nic vliv? Lidé se zcela přirozeně angažují tam, kde svým angažmá mohou ovlivňovat svojí existenci, kde to má pro ně smysl. Zatím však vstupem do naší strany, jakmile to vejde ve známost, svojí existenci spíše ohrožují. Mnozí jsou ochotni i riskovat, pokud ví, že riziko na jedné straně může být vyváženo přínosem na straně druhé. Matná činnost naší strany však zatím nedokáže lidi o vyváženosti rizik a přínosů přesvědčit.

Abychom však nezůstali pouze u kritiky, tak přejděme k určitým představám, jak dál v činnostech vnitrostranických i v působení strany směrem k veřejnosti.

Především bychom se měli naučit nastolovat témata, která široce osloví společnost a tak donutit ty tzv. vládnoucí „elity“, aby se jimi zabývaly a řešily je. Dosud to funguje tak, že témata - a často jsou to spíše vyložená pseudotémata - nastolují  vládnoucí struktury a my se snažíme jen úslužně „konstruktivně“ pomáhat řešit a to navzdory tomu, že o naše nápady nikdo z nich stejně nestojí a ani se nedostanou k veřejnosti. Ten kdo nastoluje témata, byť třeba jen ona pseudotémata, ten jede na voze, ten určuje směr, kdežto ten, co se je snaží úslužně řešit, ten pouze za tím vozem klopýtá a navíc směrem, kterým se kolikrát ani nechce pohybovat.

Myslíme si, že jestli ne zcela, tak určitě do značné míry chybí interakce vrcholných orgánů strany a základních organizací. Dočista to vypadá, že soudruzi ve vrcholných orgánech si vystačí s tím, co dostanou na stůl od předsedů OV a KV a netuší, že členové ZO mají často jiné představy o fungování strany. Nebo tuší, ale vyhovuje jim to. Jakoby soudruzi ve vrcholných orgánech měli ty v základních organizacích za nějaké podřadné, za členy II. kategorie. Ale právě odtud mohou často vycházet velice podnětné návrhy a připomínky. Proto navrhujeme, aby byl při ÚV vytvořen útvar, který bude přímo komunikovat se ZO, na který se budou moci ZO se svými návrhy přímo obracet. Takový útvar při ÚV by byl povinen se podanými náměty ze ZO zabývat a zpětně tyto informovat o dalším osudu jejich námětů a návrhů, a pokud budou akceptovány jako přínosné, dále komunikovat s předkladateli a spolupracovat s nimi při případné implementaci. Takový útvar by se měl obejít bez zprostředkovatelské činnosti OV a KV, neboť  víme, že tato zprostředkovatelská činnost často spočívá v uhlazování, ba přímo zamlčování kritických připomínek a naopak v jejich překrucování v pochvalné ohlasy. Tenhle zvyk z té tzv. totalitní minulosti přetrvává – když už nás nikdo nepochválí, tak se pochválíme sami, ne? V žádném případě ale nechceme vyřadit z organizační struktury OV a KV. Chceme pouze napomoct zpružnění celé organizace a nabídnutím přímé účasti v procesu zlepšování činnosti strany základním organizacím rovněž tyto povzbudit a vyburcovat k větší aktivitě.

Máme za to, že jedině tímto způsobem, tzn. vyloučení mezičlánků mezi ZO a ÚV pro určitý definovaný segment činností mohou vrcholné orgány strany získat tolik potřebnou zpětnou vazbu, bez které nelze úspěšně řídit nic, ani politickou stranu, natož pak takovou, která sama sebe chce pokládat za radikální.

Víme, že po zveřejnění tohoto dopisu, který se nevyhýbá kritice, se najdou soudruzi, kteří nás začnou rozčileně obviňovat, že chceme stranu rozložit, jenomže opak je pravdou. My chceme stranu znovu oživit a udělat ji pro lidi přitažlivou a atraktivní. Úspěšně jí rozložit může jen zakonzervování stávajícího stavu a falešné uspokojení z faktu, že jsme stále ještě stranou parlamentní. Ale jak dlouho ještě?

V únoru byl v jednom z alternativních médií uveřejněn článek neznámého autora, patrně sympatizanta KSČM, s názvem „Vypluje ještě někdy?“ Autor měl na mysli kdysi obávanou bitevní loď armády pracujících - Komunistickou stranu, která už léta kotví ve smrduté Kapitalistické zátoce, na rejdě zvané Poslanecká sněmovna.  Přesně  - a s uměleckou nadsázkou -  popisuje stav, ve kterém se naše strana nachází a na závěr smutně konstatuje: „Jestli nevypluje teď, tak časem v žíravé tekutině Kapitalistické zátoky zkoroduje úplně a půjde ke dnu“ a dodává: „Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by tam nahoře, na kapitánském můstku, o nějakém povelu k vyplutí vůbec uvažovali.“

A to je také zhodnocení naší práce, soudruzi. Ovšem už ne tak optimistické. 

Tento dopis byl sepsán v ZO KSČM Jaroměřice n/Rok. a jeho znění schváleno na členské schůzi konané dne 14. 4. 2016 s následujícím výsledkem hlasování:

Pro: 16                  Proti: 1                 Zdrželi se: 3

Za ZO KSČM v Jaroměřicích n/Rok.:

Milan Švejda, předseda ZO                                                                           Ludvík Růžička, místopředseda ZO