Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Pavel Posolda, místopředseda OV KSČM Praha-východ, krajský zastupitel

Tu pohádku známe. V Půlnočním království, kde je stařičký král pouhou loutkou v rukou ziskuchtivých rádců, lid trýzněn vysokými daněmi a zákazem zpěvu, žije zhýčkaná a pyšná princezna Krasomila. Zcela jinak je tomu v sousední zemi krále Miroslava, kde se všem žije dobře, protože panovník je laskavý, spravedlivý a moudrý.

Není divu, že v České republice (a vlastně na celém světě) je obecně rozšířený mýtus o šťastné kapitalistické zemi. Je to země, kde všichni jsou happy. Král Miroslav je personifikací moudré vlády vzešlé z demokratických voleb. Vláda potírá byrokracii, korupce a plýtvání jsou neznámé pojmy. Státní rozpočet je vyrovnaný až přebytkový, stát není zadlužen. V zemi vládne právo – zákony jsou stabilní a srozumitelné i člověku bez právnického vzdělání, právo je předvídatelné (padni komu padni) a vynutitelné v reálném čase. Stát garantuje veřejný prostor – je bezplatné vzdělání a zdravotní péče, do společného měšce sociálního a důchodového zajištění přispívají všichni podle principu solidarity. Mzdy jsou spravedlivé, i minimální mzda zajišťuje slušné živobytí, včetně rodinné dovolené, bohatého Ježíška, LED televize, smartphonu a pivka v hospodě s kamarády…

Tento sen má dvě vady.

První vadou je snění o nezadluženém státu. Aby šťastný kapitalistický stát fungoval, musí vlastnící kapitálových aktiv chápat svoje vlastnictví nejenom jako zdroj osobního zisku, ale rovněž jako odpovědnost vůči celku. Daně se platí, daňová progrese je vnímána jako naplnění principu společenské solidarity, řeči typu „…daně jsou trestem za úspěšnost“ jsou faux pas jako sprostá mluva.  Spokojený a motivovaný zaměstnanec je považován za samozřejmost. Zákaz podnikání v daňových rájích je nepsaným jedenáctým přikázáním.  Nůžky mezi mzdou kapitálem jsou mírně otevřeny a zůstávají tak.  Bohatí nebohatnou a chudí nechudnou.

Druhou vadou je, že neexistuje žádná relevantní politická strana, která by reálně o šťastnou kapitalistickou zemi výše popsanou  usilovala. Bez ohledu na nálepku „levicová - pravicová“ se dnešní politické strany dělí na dvě skupiny – skupinu těch, kterým z kapitálového análu jsou vidět jenom kotníky a skupinu těch, které se o to vehementně snaží.

Když už jsme u těch nálepek. Jako pravicové dnes spolehlivě rozpoznáme strany, které se snaží o destrukci (a následnou levnou privatizaci) veřejného prostoru, protože veřejný prostor je to jediné, co ještě k privatizaci zbývá.  Jako levicové jsou označovány strany, které se snaží o udržování kapitalismu v chátrání, byť se maskují frázemi o šťastné kapitalistické zemi. Protože to neumí jinak než cestou rozpočtových deficitů, výsledkem jejich politiky je postupná destrukce veřejného prostoru.

Что делать? V dané situaci pro komunisty skutečně palčivá otázka.

Jak bojovat s mýtem o šťastné kapitalistické zemi, když i zjevní prekariáti se považují za střední třídu?

Jak bojovat za socialismus, když se kapitálu úspěšně podařilo vyprázdnit pojem socialismu? Kdo nevěří, ať zkusí Američanům vysvětlit, že Bernie Sanders není socialista.

Je snad odpověď na otázku Что делать? ve sjezdových dokumentech?   Do IX. sjezdu zbývá 6 týdnů a z webu kscm.cz si veřejnost může stáhnout se sjezdových dokumentů akorát logo.  Praktická ukázka naplnění sloganu S lidmi pro lidi.

Sjezd není o dokumentech. Sjezd je o lidech. 

Nepodpořím do vedení strany apologety šťastné kapitalistické země, protože v praxi, bez ohledu na svoji rétoriku, jenom pomáhají udržovat kapitalismus v chátrání a ve směrování k Elysiu.

Filmem jsem začal, filmem i končím.

Elysium je název filmu o postkapitalistické budoucnosti, kde existují dva druhy lidí - velmi bohatí, kteří žijí na nedotčené umělé kosmické stanici s názvem Elysium, s vlastní atmosférou a gravitací, ve velkorysých zahradách, vilách a v přepychu, miliardy ostatních živoří na zničené Zemi. Ti bohatí jsou ochotni udělat cokoli, aby si zachovali svoje postavení. Jak se ve filmu ukáže i zavraždit každého, kdo se pokusí získat místo na Elysiu.