Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Zborov Dvořák, Praha 2

Materiály, předložené k předsjezdové diskusi, mne  nijak  neuspokojují,

ale spíš  znepokojují  a  rozesmutňují.  Domníval  jsem  se, že by bylo  nejen  moudré, ale i přímo  symbolické, kdyby náš letošní IX. sjezd analogicky  navázal na  IX. sjezd  KSČ. Ten v roce 1949  vytyčil  generální  linii výstavby  socialismu. Letošní IX. sjezd by měl vytyčit generální linii přestavby  současného  systému.  tj. jeho razantní  sociální  reformy. 

Tato  historická linie se nyní však zřejmě nenosí.A předložené materiály jí v tomto směru nedávají žádnou naději.

K návrhu  na  zkvalitnění  řízení  stranické  struktury :

Jen  řečeno  na  okraj,  snad  bychom  spíše  než její  strukturu,  měli  lépe řídit  samotnou  stranu.  Dokonalejší  řízení  jistě  straně  prospěje,  ale  není  to klíčová  záležitost ; tou  je  nesporně  na  prvním  místě  politický  program  strany. Kromě  toho. předložený návrh  mi  připomíná  spíše jakýsi   rychlokvašený  výplod,  než  promyšlený  návrh,  který  by  vedl ke  kvalitativnímu  posunu  v  řízení  strany.  Ten  bych  viděl :

  1. V  návrhu  na  obnovu  a  posílení  ML  charakteru  naší  strany,  v  němž  by  mimo  jiné  mělo  mít  důležité  místo  nahrazení   samosprávného  systému demokratickým  centralismem, což je  základné  princip  řízení  ML  strany,
  2. V tom. aby celý ÚV byl volen na  sjezdu strany,  z nejlepších,  nejschopnějších a nejzkušenějších členů  strany,  a nikoli aby vznikal  jako zastupitelstvo zasloužilých  pantátů,
  3.  Aby  předseda,  místopředsedové,  (tajemníci)  nebyli  voleni   na  sjezdu, ale ústředním  výborem,  tak  aby  byli  mezi  sjezdy  odvolatelní,
  4. aby  1. místopředseda  ÚV,  bez  jakýchkoliv výjimek, neměl a nesměl mít žádný jiný úkol, než každodenní  řízení  strany: sedm  dní  v týdnu,  dvacet čtyři hodin denně,
  5. místo VV zřídit  předsednictvo ÚV,  které  by  netvořili  zástupci  krajů,  ale nejschopnější  členové  ÚV,  odpovídající zároveň za  jednotlivé  rezorty činnosti  a představující jádro stínové vlády.

ML charakter  strany  vyžaduje  odpovídající  styl,  metody  a  formy  práce. V naší  straně  se  z toho  stalo  zaříkávadlo  a zaklínadlo,  za  nímž je  ale obrovské  vzduchoprázdno.  Je  to  s nimi  jako  s rodinným  tajemstvím,  o  kterém  sice  všichni  ví, ale  je  zakázáno  o  něm  mluvit.  Nikdo  zatím  pořádně nevysvětlil,  co  to  znamená  a jak to  funguje,  a  to je  jedna  z  vážných slabin  naší  strany.       

Pokud  jde  o  druhý  materiál - Strategické  směřování  a  hlavní  úkoly strany  po IX. sjezdu KSČM – dovolím si jen okraj jednu, už  téměř  neodbytnou a zlostnou, otázku:  proč  se  vedení  strany  vyhýbá  jako  čert  kříži  slovu  PROGRAM  a jeho  neodkladnému   vypracování  a  přijetí. Zdůrazňuji  a  třikrát  podtrhuji, že  program  znamená  něco podstatně  jiného,  než  co  se  navrhuje  v  tzv. strategickém  směřování,  ale  něco  velmi  zásadního,  co  straně stále  chybí a  co ji do  značné  míry deprivuje,  demobilizuje  a diskvalifikuje  z přední  linie  politického boje.   

Pokud  jde o konkrétní  úkoly  a  záměry  v předloženém  materiálu, ty lze  vcelku  bez  výhrad  podepsat. Co  tam  chybí,  je  právě  to  strategické směřování,  které  materiál  údajně  nabízí, ale  které  je spíš  strategickým  tápáním. Nesměřuje  vpřed, ale  přešlapuje  na  místě.

Takže například ve „strategickém směřování“ se píše,  že   „cestou  z krize  společnosti  je  systémová  změna“  a  že „KSČM  vidí strategické  východisko … v prosazování   systémové  alternativy“, načež v hlavních  úkolech  strany  po  IX. sjezdu se říká, že  důležitým  prvním  krokem  na  cestě  k socialismu  (tedy  k systémové  změně)  je  rozvoj sociálního  státu“.  

To je  ovšem   hluboký  omyl  a nedorozuměni.  Sociální  stát  nevede ke  změně  stávajícího,  tj.  kapitalistického  systému,  ale  naopak  k jeho  upevňování  a  posilování.  Sociální  stát  je  pakt  sociální  demokracie  a  kapitálu k zajištění  sociálního  smíru,  tedy k  zachování  kapitalismu.  Upevňováním  sociálního  státu  se  propadáme  na  půdu  sociální  demokracie  -  programově  i  politicky.

Naším  hlavním  úkolem  proto  není  rozvoj  sociálního  státu,  ale  jeho  překonání,  jeho  překročení  směrem  k socialismu. Lest  sociálního  státu  spočívá  v tom,  že  my  ho  nemůžeme  preferovat  a  upevňovat,  ale  ani  ignorovat  a  bojkotovat,  jen vynuceně  (z  nouze) a  přechodně  pomáhat  udržovat,  tj.  do  té  doby,  než získáme  sílu  a  moc, abychom  prosadili  takovou  zásadní  a  razantní  reformu  současného  systému,  která  umožní  nový  způsob  rozdělování  i  plné  zajištění  všech  sociálních   práv  a  svobod  pro  všechny.

Tzn.  na místo  dosavadního  přerozdělování,  tj.  poskytování  různých dávek,  příspěvků, atd. -  tj.  různých  milodarů  a  drobtů  prosadit  spravedlivé  rozdělování  (a  odměňování)  a  další  sociální  práva  a  svobody. To  je a  musí  být  naše klíčová  úloha  pro  nejbližší  období.                                                                       

Místo  strategie  rozvíjení  sociálního státu musíme  předložit  komplexní  projekt   utváření  společnosti  sociální  rovnosti  a  spravedlnosti,  tzn. reálné  sociální rovnosti a reálné společenské spravedlnosti. 

Na prvním místě  proto  musí  být  prosazení  bezvýhradné   sociální (resp.  sociálně-ekonomické)   rovnosti   mužů  a  žen (nikoliv  kvóty,  ale  skutečnou  rovnost).         

Na druhém - právo  na  práci  a  povinnost  pracovat,  což jsou  dvě  neoddělitelné stránky jedné společenské mince.

Na třetím - spravedlivé ROZDĚLOVÁNÍ,  tj. adekvátní  rozdělování  nově  vytvořeného   produktu  (statků)  nikoliv  podle  vlastnických  vztahů, ale  podle skutečného  podílu  na  jejich  tvorbě,         

Za čtvrté - odměňování podle množství,  kvality  a  společenského  významu odvedené  práce  a to  jak  ve  státním  a  družstevním,  tak  i  soukromém  sektoru,

Za páté - prosadit  nápravu  právního  subjektivizmu,  tj.  napravit  právní  a  soudní  systém tak,  aby  byl  pro  lidi,  a  ne  pro  právnické  lobby  a  mafie.  Není  přece   možné,  aby  naše  strana  nechala   bez povšimnutí   fungování  nového  občanského  zákoníku,  který  místo  moderního  práva nastoluje  právní  středověk a  je  rejdištěm  pro  právnické  šíbry.  Za  stávajícího  morálního stavu  společnosti,  kdy  morálka soudců  se  neliší  od  morálky  ostatních, je současné  pojetí  nezávislosti  soudců neudržitelné.          

Náš  program  musí  být  zaměřen  na  řadu  dalších  zásadních  otázek  a  problémů,  které  deformují  současný  společenský  život,  jako  např.:

  • -  zastaralý a nefungující daňový systém,
  • -  tzv.  tržní ceny, které představují cenovou zvůli a vyděračství, a fakticky jakési  zpětné  přerozdělování,
  • -  zrušení exekutorství jako výdělečného,  ziskového soukromého podnikání,
  • -   zamezení bankovnímu loupežnictví atd.  atd.  

Zásadní  právní  revizi  musí  být  být  podrobena   privatizace,  restituce  i  zahraniční  kolonizace. Zákony,  přijaté na základě zločinného  spolčení, jako  je  zákon  o  církevních  restitucích,  musí  být  revokovány.  Napravena  musí  být  i  bezprecedentní amnestie  Václava Klause  atd.