Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Miroslav Kavij, předseda Plzeňského KV KSČM

My jsme se k otázce “Odkud kam” vyjádřili už v úvodním referátu na XXXVIII. Pražské teoreticko-politické konferenci 10. října, pořádané OV KSČM Praha 1, Praha 6, Praha-východ, Praha-západ, Beroun, Domažlice, Klatovy, Mladá Boleslav, Plzeň-sever, Příbram, Rokycany, Trutnov, MěV Jirkov a KPI Olomouc.   

IX.  sjezd KSČM považujeme za jednu z posledních možností, jak zásadně   změnit stávající rozporuplnou politika strany a jejího vedení především. Jak zgruntu napravit to, že opouští základy, na nichž komunistické hnutí musí stat, a splývá se sociálně demokratickými trendy.

Nadcházející sjezd by tak měl sehrát roli podobnou roli, jako V. sjezd KSČ v roce 1929. Strana musí být skutečně komunistickou, musí vycházet z teorie marxismu-leninismu, musí mít v čele osobnosti plně oddané socialistickým a komunistickým ideálům, charismatické a důvěryhodné pro vlastní členy a především pro ty, kterým v kapitalistické společnosti slouží jen jejich pracovní síla, sloužící k obživě jich samých a jejich rodin, a kteří hledají cestu ze současné tíživé situace. Strana proto musí mít jednoznačný, reálný a obecně pochopitelný komunistický program. Rozvíjet vzájemnou internacionální spolupráci s komunistickými a dělnickými stranami, vzájemnou součinnost, výměnu zkušeností a vzájemnou podporu při respektování konkrétní situace, národních podmínek a zvláštností.

Nic z toho není jen úlitbou jakýmsi „dogmatům“, jak se nám leckým předhazuje. Jsou to naopak požadavky, jež na nás stále naléhavěji klade sílící nestabilita světa. Nové a nové, stále vážnější krize, jež kapitalismus přenáší na ty, kdo je nezavinili, humánní a trvale udržitelné východisko z nich však očividně nenachází. Ve vzpomenutém referátu jsme podrobili zevrubné analýze i je (v plném znění je k dispozici ve sborníku O současném stavu a perspektivách komunistického hnutí v České republice, vydaném nakladatelstvím OREGO).      

Tím méně lze považovat za vyhovující už to, že v naší zemi dnes existuje hned několik subjektů – stran i mládežnických svazů – které se ke komunistickému programu hlásí, navzájem však v podstatě nespolupracují. KSČM, přestože má z nich všech ve společnosti nejsilnější pozici, není vinou postojů svého vedení s to podchytit ani komunistickou mládež. Místo aby to pro ni byl přirozený rezervoár generační obměny, od řady mladých lidí, kteří našli odvahu se k marxismu přihlásit, se ostentativně distancuje.

Názorově rozdělena je přitom i sama KSČM.  A to nejen v klíčových otázkách, souvisejících s hodnocením socialistické minulosti, ale i v tom, k čemu avantgardní stranu, dvojnásob tváří v tvář dnešnímu vývoji kapitalismu, zavazuje naše vědecky zdůvodněná teorie.  Síly komunistického spektra to tříští natolik, že vázne i schopnost hledat skutečně průchodná řešení otázek, které jsou naléhavě na pořadu, natož vzájemné podpory a spolupráce. Ve vztahu k odborům se vedení strany omezuje na sporadická gesta. Práce s jejich členskou základnou se opomíjí úplně. Na samém okraji zájmu vedení strany zůstává i třídně orientované OSMČS, vedené naším soudruhem Grospičem. Politika pro komunisty, organizované v jiných odborových svazech, se rovná nule. Chybí o nich i elementární přehled. V době, kdy na pracující číhají nové asociální „restrukturalizace“ a „reformy“, je to neomluvitelné.  

Rozhodující podíl na neutěšeném stavu strany, její pasivitě a posunu od komunistických stanovisek směrem k sociální demokracii, má vedení KSČM.  Ideologická práce se, možná i úmyslně, systematicky zanedbává. Místo zásadních stanovisek k tomu, co doléhá na pracující u nás doma, i stěžejním mezinárodním problémům zní z úst vedoucích představitelů strany názory, jež si až příliš často navzájem odporují. Platí to i o nosných otázkách socialistické minulosti – v podstatě už i tom jediném, co na KSČM vadí našim politickým protivníkům a je i základem většiny demagogických kampaní, majících nás očernit a izolovat. Tím méně lze donekonečna tolerovat fakt, že dodnes chybí  skutečně marxistická analýza období budování socialismu, jejích konkrétně historických mezinárodních i vnitřních podmínek. I proto někteří komunisté starší generace, kteří navíc řeší problémy sociální i zdravotní, ztrácí zájem o aktivní práci a někdy i propadají beznaději. Některé hlasy jménem KSČM vnímají jako ztrátu víry v naše ideály. Utvrzuje je v tom sama politika stranického vedení, zřetelně poznamenaná smířlivectvím, parlamentarismem a oportunismem, zatímco aktivní mimoparlamentní činnost se už téměř vytratila.

I řadu mladších členů to vede k pasivitě. Pod tlakem agresivní propagandy, jíž strana aktivně nečelí, zapomínají i své vlastní zkušenosti a přijímají hodnocení období socialistické společnosti od těch, kdo v té době buď ještě na světě ani nebyli, anebo byli naopak přesvědčenými antikomunisty už tehdy. Zvlášť destruktivně to ovlivňuje mladou generaci. Kdekoli vyklízíme pole sami, tam mají volné pole naši ideoví protivníci. V květnu tohoto roku se konala podle usnesení VIII. sjezdu mezinárodní ideologická konference. Co řešila, není dostatečně známo ani členům strany, protože dosavadní informace byly více než kusé. Slibovaný sborník byl nahrazen zvukovým CD, které obdrželi členové ÚV KSČM na zasedání 12.9.2015. Víme jen, že Komunistická strana Řecka odmítla podepsat závěrečný dokument s jasným zdůvodněním, které je vyjádřeno v sedmi zásadních bodech, které nejsou na uvedeném CD zařazeny, a z členské základny tak stanovisku řeckých komunistů ví jen málokdo. KSŘ v něm odmítá iluze o spolupráci s tzv. levicovými stranami, které věří v polidšťování kapitalismu v rámci EU, konkrétně uvádí německou Die Linke. A uvádí doslova i následující: Dokument požaduje svět bez válek, bídy a utrpení, společnost demokratického rozvoje, aniž by stanovil, za jakou společnost musíme bojovat. Vzniká tak dojem, že válka, bída, útoky na sociální a demokratická práva mohou být zastaveny v podmínkách kapitalismu. KSŘ a rovněž jiné komunistické strany prohlašují, že naše doba je epochou přechodu od kapitalismu k socialismu. Kapitalismus nemůže řešit problémy, které mají pracující, může vyvolat pouze krize a imperialistické války, potlačovat demokratická a sociální práva, zrodit fašismus, poměrné i absolutní zbídačování dělnické třídy a jiných vrstev lidu. Jedinou alternativou pro národy je socialismus!“         

Taková jasná stanoviska, vycházející z třídních marxistických pozic, ze strany vedení KSČM chybí. Důsledkem je trestuhodně pasivní a opatrnická politika, vyhýbající se jakémukoli konfliktu a upřená pouze k parlamentním tématům.  Každodenní působení na lidi, které chceme zastupovat, vést a organizovat, se blíží nule. Pasivní jsme dokonce i v případech, jsou-li terčem útoku naši vlastní členové. Mrtvého brouka hraje vedení strany i v kauze naší poslankyně Marty Semelové, která je předmětem zcela absurdní justiční konstrukce. Jak si tu podbízivou pozici má vysvětlit členská základna strany? Že je lepší se do ničeho raději neplést? Podobných přešlapů je víc. Do volby prezidenta nepostavila třetí nejsilnější parlamentní strana svého kandidáta. I když se nedalo čekat, že bude zvolen, mohlo se využít volební kampaně k propagaci naší politiky. Naši účast na demonstracích zachraňují řadoví členové, vystoupení představitelů strany, pokud se zúčastní, nevybočuje z průměru, iniciativu mají jiní. Světlou výjimkou jsou otevřená a odvážná vystoupení s. Semelové a s. Skály na protiválečných akcích a demonstracích! Nijak jsme nepomohli nájemníkům bytů OKD. Nevyjádřili jsme včas jako strana podporu lidem na východě Ukrajiny a pozdě jsme reagovali na protilidové kroky ukrajinské vlády, podporované fašisty, proti ruskému etniku. Naše stanovisko k vlně migrace, vyvolané válečnými konflikty, které rozpoutaly kapitalistické mocnosti v čele s USA, jasně nezaznělo ani v době, kdy bývalý prezident Klaus organizoval petici proti podpoře organizované imigrace.

Hrubou chybou je i to, že nedokážeme využívat internetová media. Internetové rádio vysílalo jen krátce a najednou umlklo. Nepříliš atraktivní, ba ani aktuálnínejsou ani naše webové stránky. Haló noviny jsou tribunou několika vyvolených. Do komunistického tisku mají opravdu daleko. Tím spíš bude zřejmě třeba zvážit možnost vydávat kvalifikovaný komunistický tiskový orgán /týdeník, čtrnáctideník/ - a vrátit do hry i internetový rozhlas, nebo možná i televizi.

Řada problémů je i ve vnitřním životě strany. Její řízení se nepřiměřeně soustředilo do rukou předsedy a mnohdy je značně autoritářské. Ústřední výbor nepůsobí jako vrcholný orgán strany mezi sjezdy, mající řídit politiku strany, hodnotit dosažené výsledky a plnění svých usnesení, stanovovat úkoly voleným funkcionářům a kontrolovat jejich práci. Často redukuje svoji činnost pouze na schvalování předložených dokumentů bez potřebné analýzy a diskuze. Neexistuje pravidelný  kontakt  předsedy ÚV KSČM s předsedy OV a KV KSČM , který by měl být pružný a schopný vytvářet podmínky pro společné řešení aktuálních problémů. Stejně tak není dořešen oboustranný systém vzájemné informovanosti a operativní reakce na nastalé situace. 

Pro budoucnost strany je závažným problémem snižující se akceschopnost ZO KSČM v místech a pravidelný úbytek počtu členů, který má svůj vliv i na činnost okresních organizací. Vyjdeme-li z údajů kontroly evidence od roku 2012 do konce I. pololetí 2015, jen v našem Plzeňském kraji vidíme, že členská základna ubývá a stárne. A to jsou fakta podobná stavu ve všech krajích.. Konkrétně v několika údajích: Počet ZO klesl od roku 2012 do roku 2014 z 213 na 205. Ve stejném období se snížil počet členů o 588 a přijato bylo 114, roční úbytek se pohybuje kolem 5%. Věková struktura je následující:

Rok

Věk do 60

Věk od 61 – 70

Věk od 71 a výše

2012

443

1013

2085

2013

430

989

1947

2014

360

915

1922

 

 

 

 


V I. pololetí 2015 ubylo 72 členů a přijati byli zatím 3.     

U některých ZO je problém dodržet stanovy strany už při výběru funkcionářů do výboru. Je nutné se zabývat řešením organizační struktury zásadně a perspektivně vzhledem k nové situaci a k výhledům do budoucnosti. Dlouhodobě se zanedbává péče o ideový růst starší a zejména mladé generace. Rozporné vystupování vedoucích funkcionářů strany v médiích, jejich názorové kolísání či přímo přizpůsobování se oponentům vyvolává ve straně pochybnosti a negativní pocity, což její akceschopnost dál oslabuje. Přispívá k tomu i voluntaristická „modernizace“ marxistické teorie, k níž se vedení strany verbálně hlásí, ve skutečnosti však toleruje její revizionistické a oportunistické mrzačení. To rozhodně neposiluje zájem o politiku strany, natož o vstup do jejích řad.

Trestuhodné škody utrpěla i ekonomika strany, což značně limituje i možnosti její politické práce. Nezodpovědný přístup, jímž se vedoucí funkcionáři pokusili prodat sídlo strany, nás zkrátil o desítky miliónů a vážně zpochybnil i morální kredit KSČM. Její vedení strany však zametlo celý případ pod koberec. V domnění, že se na všechno zapomene. Většina ale ztrátou paměti netrpí! Také hospodaření bude proto třeba věnovat náležitou pozornost, důsledně dbát na skutečně efektivní a účelné vynakládání finančních prostředků i nakládání s majetkem strany – a vůči všem, kdo se dopustili trestuhodné nedbalosti, vyvodit všechny odpovídající důsledky,

Nespokojenost s prací vedení strany a ÚV KSČM narůstá. Lidem chybí včasná a jasná reakce na problémy, které je tíží. Vedoucí funkcionáři strany mezi nimi vidět nejsou. Ve sdělovacích prostředcích vystupují, pokud vůbec, stále ty samé tváře s nevýraznými, opatrnickými postoji. Jak je možné, že se část mladých komunistů už od vedení přímo distancuje, v potřebnou změnu politiky KSČM už většinou ztrácí i víru a leckdy si za ni dokonce hledá náhradu jinde? Absence  systematické ideologické práce, zpozdilá, vyhýbavá, leckdy až jalová stanoviska k aktuálním problémům, mizivá pozornost zkušenostem jiných komunistických a dělnických stran, trvale klesající úroveň práce, očekávané ze strany předsedy ÚV i některých jeho spolupracovníků, potlačování kritiky a téměř úplný zánik jakékoli sebekritiky – to vše jen dál oslabuje komunistický charakter a ideovou jednotu strany, její sepětí s lidmi, jejichž zájmy a práva má hájit, kontakt stranického vedení s vlastní členskou základnou, jež ubývá nejen o ty nejstarší, ale i mnohem mladší a stále víc se jí šíří i odevzdanost a apatie. Dosáhnout obratu, který to napraví, dokud je čas, je bez změny vedení strany naprosto nereálné!   

Příznačným svědectvím je i to, jak se ke KSČM staví pravicová média. Doby, kdy je naše politika dráždila, jsou ty tam. Už roky se nenamáhají ani s návnadami, jak se máme „reformovat“. Teď už si notují jen v povýšeném pohrdání. Tak jako třeba Jindřich Šidlo z Hospodářských novin v článku „Filipova cesta užitečného idiota“. Píše tu: „Když se člověk jen trochu rozhlédne kolem sebe po světě, dojde mu nejspíš, jak je existence a ´moc´ českých komunistů vlastně dnes bezvýznamná, možná trochu hygienicky a esteticky obtěžující, ale to je všechno“.  

Pro komunistu je podobný tón velice vážným varováním. IX. sjezd z něj musí vyvodit jasné politické i personální závěry. Skoncovat se stavem, kdy je vedení strany odtrženo od členské základny a není s to předložit skutečně kvalifikovaný program, spojující obranu zájmů a práv těch, koho bere kapitalismus na hůl, s   perspektivou socialistických přeměn. A místo toho živí samo iluze, že vše, čím dnešní kapitalismus lidem ubližuje, vyřeší jen jakési příštipkářské korekce. To málo, co tato stanoviska překračuje, končí v obecných heslech, která nic neřeší, nikoho neosloví a třídní, marxisticko-leninský základ v nich není k nalezení ani pod lupou. Je to čekání na zázrak. Nulovou přidanou hodnotu má i argumentačně.

Platí to i o programových dokumentech, předložených k předsjezdové diskusi. Chybí jim jak seriózní marxistická analýza dnešních poměrů, tak vývoje a zkušeností socialismu ve XX. století. A proto i reálná východiska, jimiž by strana konečně znovu převzala vlastní politickou iniciativu.  Problémy, jež po ní přímo volají, tak bez boje odevzdáváme jejich viníkům. Takový přístup je nepřijatelný a třeba ho jednoznačně odmítnout. A místo času, zmařeného debatou nad jalovými utopiemi, ho věnovat vážným problémům, s nimiž se dnes a denně potýká vykořisťovaná většina. Hrozbám, jež představuje rostoucí agresivita imperialismu. Naléhavým otázkám boje za odvrácení nové imperialistické  války. Odhalování skutečných příčin a viníků imigrační vlny - a boje za cíle, které její řešení nebudou jen trapně předstírat. Klíčovým požadavkům ideové, organizační a akční jednoty strany, odpovídající dnešním i budoucím podmínkám. Řešení léta zanedbávaných otázek mezinárodní spolupráce komunistických stran i širších protiválečných a demokratických sil.

Kritika všeho, co stranu oslabuje a umrtvuje, sílí v jejích řadách už roky. Na právě skončených výroční schůzích a okresních konferencích to byl hlas drtivé většiny. Vedení strany, místo aby se mu postavilo do čela, lakuje věci na růžovo. A ty, kdo hledají cestu k nápravě, se před stranickou veřejností snaží zneviditelnit či připsat jim i všelijaké nízké pohnutky.

Tím se bludný kruh, který nás táhne ke dnu, uzavírá. Dnešní vedení stranu aktivizovat nedokáže a ani to nemá v plánu. Na květnovém sjezdu třeba do čela zvolit ty, kdo se dnešní moci nepodbízí a zaujímají jasná a principiální stanoviska, opřená o hlubokou znalost a argumentační převahu marxismu-leninismu.