Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Dr. Jiří Hamza, Praha

Co dělat v době, kdy marxismus byl dán do klatby a teze o konečném a úplném vítězství socialismu se sesypaly jako domeček z karet. Co dělat v době, kdy se radikální levice stále ještě nevzpamatovala z krachu „reálného socialismu“, z krachu, který je označován za důkaz, že snahy o vytvoření sociálně spravedlivé společnosti jsou slepou uličkou vývoje, z krachu, v důsledku kterého se komunistická strana musela zříci třídního boje a samotné termíny dělnická třída a dělnické hnutí se staly něčím nemravným a byly vymazány ze slovníků neoliberálních politologů i sociologů.

Jsme přesvědčováni, že demokracie a tržní hospodářství jsou optimálním zakončením, vyvrcholením vývoje lidské společnosti, kdy systém sice může být vylepšován a modifikován v souladu s tezí o udržitelném rozvoji, nikoli však měněn a nahrazován. Rovnováha již nikdy nebude narušena a bude následovat pouze „zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace“ (definice Evropského parlamentu).

Naše hnutí promrhalo první skutečnou historickou šanci vytvořit spravedlivou společnost. Radikální levice musí konečně provést důkladnou sebereflexi a objektivně zhodnotit svou roli v současném vývoji.

Spolu s likvidací celých odvětví špičkové průmyslové výroby byla zlikvidována i vysoce kvalifikovaná dělnická třída.

Žijeme v době, kdy neoliberalismus převážil natolik, že došlo k atomizaci společnosti, přesně v duchu pokryteckého prohlášení Margaret Thatcherové: „Společnost neexistuje, existují pouze svobodní jedinci, kteří mají stejná práva a možnosti“ (ale ne startovní čáru). Občané ve své většině přijali neoliberalismus jako jedinou možnou a správnou alternativu – individualismus se stal životním stylem. V důsledku krachu evropského socialismu - i díky všudy přítomnému brainwashingu - pracující, jako sociální síla, ztratili pocit sounáležitosti, je v nich potlačováno sociální vědomí a jako hendikep je prezentováno i to, že mají stejné objektivní podmínky života, že jsou třídou o sobě -  tedy jen „socky“, jakási elitami trpěná a opovrhovaná masa lidí.

Současná krize není jen krizí ekonomickou a morální, ale i krizí odporu. Pracující se na rozdíl od nejvyšších elit přestali vnímat jako třída pro sebe, přestali být si vědomi svých společných třídních zájmů, přestali je hájit a prosazovat. Zaměstnanci akceptují skutečnost, že svou činností nesmějí poškozovat zájmy zaměstnavatele, ať jsou tyto jakékoliv.

Kapitalismus je systém, který se neosvědčil, poprvé v historii však levicové hnutí nenabízí racionální realizovatelnou alternativu. To je skutečná krize levice.

Co tedy dělat v době, kdy ani zdaleka nenazrává revoluční situace (ba ani nezačala nazrávat), kdy pracující stále ještě mohou ztratit víc, než jen své okovy. Ani potlačení dělnického hnutí však nemůže odvrátit zhroucení systému, jehož existence je závislá na neustálém růstu výroby a spotřeby. Neúměrně rostoucí exploatace energetických a surovinových zdrojů a snaha o jejich přerozdělení může vyvolat globální konflikt.

Rozpor mezi výrobními silami a vztahy se prohlubuje. Nehledě na pokračující globalizaci, sílí i rvačky mezi jednotlivými centry kapitalismu i finančními a mocenskými skupinami. Kapitalismus má však stále potenciál řešit rozpory a problémy vyvoláváním hospodářských a finančních krizí a válečných konfliktů. Syntézou teze a antiteze jeho vnitřních rozporů však nutně nemusí být socialismus. Podle názoru autora hrozí reálné nebezpečí, že kvalitativní změnou může být ve svém důsledku kolaps civilizace. Bez jasně zformulovaného programu změny současného společenskoekonomického systému, který pracující přijmou za svůj, je představa, že žijeme v epoše přechodu od kapitalismu k socialismu pouhým zbožným přáním a ne projevem historického optimismu.  Prvním úkolem je přesvědčit dělnickou třídu a ostatní pracující, že individualismus brání dalšímu společenskému rozvoji. 

Levice musí využít všech svých intelektuálních zdrojů a představit marxismus jako myšlenkový proud, který je významnou součástí emancipačního hnutí a navazuje na nejlepší tradice evropského humanismu. Dialektický materialismus i nadále zůstává nejobjektivnější a nejpropracovanější vědeckou metodou zkoumání vývoje společnosti.

Snaha o vybudování sociálně spravedlivé (nebo alespoň spravedlivější) společnosti není „zločinem komunismu“, ale cestou, jak odvrátit jinak neodvratitelný kolaps civilizace.

Konkrétním bezprostředním úkolem levice je odhalit příčiny reálného nebezpečí rozsáhlého válečného konfliktu. Po ekonomickém převálcování Evropské unie Spojenými státy, ke kterému dojde realizací projektu Transatlantické dohody o obchodu a investicích mezi EU a USA, vznikne nutnost obsazení dalších trhů a ovládnutí nových přírodních zdrojů. Současně je však málo pravděpodobné, transatlantická zóna volného obchodu zajistí návrat globálního hospodářského těžiště zpět do euroatlantického prostoru – i tato skutečnost může být zdrojem antagonistických rozporů.

Civilizace nebude schopna přežít globalizaci.

Pod tlakem „Velkého bratra“ evropští politikové podkopávají základy evropské civilizace a účastní se na nebezpečném projektu sociálního inženýrství, jehož výsledkem má být ztráta kořenů a vytvoření šedé, lehce ovladatelné masy.

Radikální levice by měla v současném politickém systému přestat akceptovat svou roli toho „zlého manšaftu“ ve fotbalové lize, kde sice na stadionech planou vášně, ale v zákulisí rozhoduje fotbalový svaz a majitelé klubů.

Levice musí využívat všech možností, které jí současný systém poskytuje a nazývat věci pravými jmény. Její tisk musí předkládat fundované analýzy vývoje společnosti a mezinárodních vztahů a ne každý den dokola omílat dávno již zjevené pravdy. Měli bychom se alespoň pokusit upoutat pozornost mladé generace a dát jí ke zvážení alternativní pohled.

Budoucnost nesmíme vidět v restauraci minulosti. Nové generace si najdou vlastní cestu, tak, jak tomu vždy bylo v historii.