Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Krize

Je už opravdu ta tam, jak se nám tvrdí? Čeká nás už jenom „slibný růst“? Šlo snad skutečně pouze o to, že se „virtuální“ ekonomika „příliš odtrhla od reálné“? Dá se brát vážně, že to byla „jiná krize“, než jakým přišel na kloub už Marx?

Anebo je to přesně obráceně? A pravdu o krizi, která vypukla už v roce 2008, lidem dodnes dlužíme i my sami? Je „krize z nadvýroby“ skutečně tím, co život dávno překonal? Anebo naopak jediným klíčem k poznání, mířícímu až k jádru věci? Co z toho plyne pro dobu, která je před námi? A co pro nás samotné?     


Bavlnka parazitní renty, Trump a Putin

Vyhraje-li listopadové volby Trump, s Putinem se zřejmě dohodne. Z toho mají vítr „finančníci“, tunelující svět parazitní rentou. Proto ten cirkus o „ruské hrozbě“. Tím spíš ze strany proamerických „elit“ východní Evropy, jimž nehrozí jen ztráta vysezených koryt, ale i paragrafy za korupci. Bez „sebemenších garancí, že je zaštítí i nové vedení USA“. Pro „Trumpa budou koneckonců jen lidmi jeho nepřátel. Ti s americkým občanstvím si to v ideálním případě odsedí v americkém vězení.“  

Celý článek zde.


"Řešení" krize ji vrátí v ještě drastičtější podobě 

Tady o banální chřipku nejde. Kapitálu se vrací zádrhel akumulace – řečeno slovy Kapitálu. Tedy nadbytku „volných“ peněz, lačných po dalším zhodnocení, které však drhne díky deficitu peněz, za něž si normální lidé kupují hmatatelné statky. Právě o tomto zádrhelu – a ne jen o mikrospáncích regulace a „děravé legislativě“ – byla už krize od podzimu 2008. Panstvo, které ji zavinilo, ji k obrazu svému i „vyřešilo“. A sice „znárodněním“ gigantických ztrát a dluhů, co zbyly po prasklých „bublinách“ – a „tiskem“ tisíců nových miliard, „krytých“ hlavně tím „toxickým“ odpadem. I ty však – místo, aby pomohly obětem krize – spadly do klína raubířům spekulantského „kasina“. A navíc za úrok, blížící se nule.

Celý rozhovor zde.


"Bubliny" ještě větší, "polštáře" na nule

V EU je pod hranicí bídy – nebo těsně kolem ní - přes 120 miliónů lidí. Tedy ještě víc, než v letech 2008 – 2010. Že „krize skončila“, jim zní jako nejapný žert. „Třetí svět“ se jimi hemží. Jinak, než se to retušuje, je na tom i celý systém. Koupil si totiž jen „time-out“. Ztráty z prasklých „bublin“ jednoduše „znárodnil“. A ten „suverénní dluh“ – jak divukrásně to zní - pak hodil na hřbet nám všem. I s úroky, jež inkasují právě ti, komu ty „bubliny“ praskly. 

Tak bankrotářský švindl vydrží jen do času. Příčiny krize jen dál přihnojuje. Dnes je tak nádor ještě větší, než před osmi lety. Mnohem víc je i metastáz. Většina peněz, chrlených „kvantitativním uvolňováním“, míjí výrobu i spotřebu. Za úrok, co nestojí ani za řeč, s nimi čachruje „kasino“ finančních trhů. „Zločin bílých límečků“ tu má ráj už na Zemi. „První hybatelem“ zkázy však není. Tím jsou nůžky, zející mezi masou peněz, lačných zase jen „dělat peníze“ – a kupní silou podhradí, co svými penězi hradí hmatatelné statky. Marx definoval velký třesk, k němuž to tíhne, pojmem „krize z nadvýroby“. Mínil tím nadvýrobu kapitálu, který si zmenšuje vlastní trh tunelováním cizí práce. A dohání to dostihy burziánské spekulace.

O tom, proč jsou ty dnešní “pyramidy” a “letadla” ještě ničivější – a krize z nadvýroby chronickou záduchou – víc zde.


Nejhlubší krize moderní civilizace

Globalizace je prezentována jako objektivní proces představující soubor vzájemně propojených ekonomických, politických, technologických, kulturních a sociálních aspektů. Tyto procesy, které zasahují všechny země, mají v historii nevídaný charakter a univerzálnost. Globalizace je představována jako jakýsi vrchol vývoje, kterého je lidstvo schopno dosáhnout čistě hmotným, racionálním a materialistickým snažením.

Plné znění zde.


Karambol nadvýroby kapitálu

Kasino „virtuální ekonomiky“ umí lumpárny, z nichž se otevírá kudla v kapse. Žába na prameni se však rozvaluje tam, kde ji načapal už Marx. Tkví v nadvýrobě kapitálu. Zisku z cizí práce, nadrženého na další zhodnocení. Čím ví ho je – a oč větší má apetit – tím víc to nutně drhne i v celém parazitním soukolí. Ta samá harpagonská mánie si totiž zmenšuje i hřiště. Solventní poptávku po reálných statcích, a ne skořápkářských „derivátech“. Tou poptávkou je hlavně kupní síla všech, kdo za drtivou většinu svých peněz jedí, bydlí, oblékají se a pořizují jiné statky, saturující skutečné lidské potřeby.  

Tahle „disproporce“, dokud trvá, si na drama zadělává železnou logikou. Když ji Marx nazval „krizí z nadvýroby“, mínil tím přebytek kapitálu – a ne kaviáru i pro všechny subsaharské krky. Dřív přicházela jen jednou za čas. Podhradí bolela celé. V zoufalce měnila i část honorace. Jen co však pracka trhu po „bublinách“ uklidila, nastal čas oživení a růstu.

Plné znění rozhovoru i na jiná živá témata zde