Karl Marx

se sejde v přelomové době. Tím širší a odpovědnější diskusi, jak dál, to chce už teď. Hodlá k ní přispět i toto internetové fórum. Je samosprávnou iniciativou komunistů z řady okresů.

Čerpá z kritických hlasů na VČS, OK i jiných diskusích. O to víc stojí o konstruktivní náměty, jak naše slabiny překonat. Ne s cílem vytvářet jakoukoli „frakci“, ale jednotu strany naopak posílit. Naplnit ji konkrétním obsahem, který obstojí i tváří v tvář dnešním šancím a rizikům.

napište nám

Socialismus

Hlad po ztracených životních jistotách roste. Kapitalismus je lidem vrátit nechce a ani neumí. Tím víc se cenzuruje a mrzačí k nepoznání vše, co socialismus už dokázal. Mít volné ruce, polidštil životy miliónů ještě mnohem víc. Musel však čelit přesilovce, neštítící se žádného darebáctví. Tím těžší bylo vyhnout se i chybám a politováníhodným přehmatům.

Co z toho plyne dnes? Že i my se máme „vyrovnávat s minulostí“, jakoby šlo o tíživou kouli na nohou? Mlčet k hrubým urážkám i groteskním nesmyslům? Nebo jim dokonce tak či onak přitakat?  Nechávat ležet ladem vše, čím naše lidštější minulost staví zrcadlo dnešku? A už tím zároveň nasazovat pouta i budoucí cestě pokroku?

Nejde jen o náš morální kredit. Jen s pravdou o své minulosti to pokrok neprohraje i na blížícím se civilizačním rozcestí. Co všechno třeba napravit v tomto směru?


Jen naše chyby?

Abychom mohli uvažovat o budoucnosti, měli bychom mít aspoň trochu jasno o naší minulosti. Jakých chyb jsme se dopouštěli v průběhu budování socialismu a do jaké míry byly tyto chyby příčinou našeho neúspěchu? Jak se vyvarovat dalších omylů? Lze po tolika letech masáže mozků uvažovat o dalším pokusu? Uvěří nám lidé? Jaké je naše místo v kapitalistické společnosti? To jsou některé z mnoha otázek, které si kladu a myslím, že nejsem sám.

Plné znění zde.


Socialismus ať hodnotí, kdo ho má rád

Materiál, předložený k předsjezdové diskusi pod názvem Hlavní  úspěchy  a  nedostatky  budování  socialismu  v Československu, podle  mne  ani zdaleka  nevystihuje  to  podstatné,  co  se  u nás  v období   1948 – 1989  událo  a  jak  se  to  odrazilo  ve  společenském  vývoji. Není to hodnocení  historie  z marxistických,  dialekticko-materialistických  pozic,  ale  spíše  sbírka povrchních  soudů  a pověstí,  za  jejíž  některé  pasáže  by  se  nemusely  stydět  ani  Svobodná  Evropa  a  Hlas  Ameriky.

Plné znění zde.


Znárodnění, socializace a Ferdinand Peroutka

Padne-li zmínka o tom, co vše psal Ferdinand Peroutka po Mnichově, jeho vnučka se soudí. Nabízím exkurzi tím, jak komentoval dění po osvobození. Proti dnešnímu teráriu lži a nenávisti je to zbraň k nezaplacení.

Celý článek zde.


Konkrétně historicky i očima dnešních zkušeností

Předpokladem analýzy minulosti by mělo být hledání příčin jevů. Při vysvětlování současných neúspěchů se snažíme také najít jejich příčiny, nebo alespoň okolnosti, za kterých vznikly. Obdobná metodologie se však často neuplatňuje při rozboru období socialismu, kde mnohdy převažují jenom negativní pohledy. Při hodnocení současné politiky strany není také používán jednoznačně kritický přístup.

Plné znění zde.


Kdo se bojí znárodnění?  

Tak se nám blíží sjezd, soudružky a soudruzi. A zatímco někteří oportunističtí funkcionáři ve straně si najednou rychle vzpomínají na název strany, jiní už i na to rezignovali a hovoří otevřeně, od srdce či od kapsy tak, jak se sžili s korýtky za desítky let ve funkcích v trvalé pohodlné defenzívě…Kdy jsme opustili ideje socialismu a komunismu? Kdy jsme se stali komunistickou stranou jen dle názvu, když již jí dle chování našich představitelů nejsme skutky ani programem?

Plné znění zde.


 

Lámat dvojí metr

 


Naše cíle mají mnohem širší oporu

Když se na naše cíle, mířící za horizont kapitalismu, vrhá inkvizice, není na škodu znát jejich oporu i daleko za hranicemi našeho hnutí. Tady jsou dva pozoruhodné příklady: kniha Edvarda Beneše Demokracie dnes a zítra – a Úvahy o revoluci naší doby, jež napsal také už v letech II. světové války Harold Joseph Laski, tehdejší lídr britské Labour Party. Oba články, které přikládám, už vyšly v HaNo, v jejich elektronické však z jakýchsi důvodů ne. Proto alespoň takto:  

Ekonomická demokracie očima Edvarda Beneše

Ekonomické křižovatky Labour Party


Reformovatelný už není kapitalismus

Byl opravdu ten tzv. komunistický režim tak špatný, jak nám to tvrdí v řadě případů  jeho bývalí perfidní vyznavači? Měl tu údajnou i skutečnou zločinnost v genech,  jako jí má kapitalizmus nebo mu byla implantována jeho konkurencí? Byl to nahodilý příběh lidské společnosti nebo zákonitá linie, prozatím víceméně přerušená podvodem? Má šanci vyvíjet se kapitalizmus nebo socializmus? Co je opravitelné, kapitalizmus nebo socializmus? Umožňuje kapitalizmus důstojný život občana? Já se na to téma zamyslel obšírněji v textu, který naleznete zde.


Očima dnešních výzev, a ne včerejších mrákot

Hodnocení let 1948-1989, předložené k předsjezdové diskusi, je zkrácenou verzí širšího textu. V odborném zázemí strany se diskutoval už loni. O jednu z oponentur jsem byl požádán i já. V konečné verzi se nepromítla. To samé stihlo i podobné výhrady jiných oponentů. Prý jde o „menšinový názor“. Diskuse před sjezdem dokládá pravý opak. Mé stanovisko, předložené už před jejím startem, znělo takto: 

Píše se rok 2015, a ne 1989. S omluvami jsou na řadě zbrojnoši „studené války“. „Vyhrála“ ji až repríza krize ze 30. let. „Elity“ si s ní neví rady. „Řeší“ ji na dluh, mrzačící i život příštích generací. Za švindl, jehož čas se krátí, to mají i osvícenější nemarxistické zdroje. I ty už alarmují, že „konci dějin“ zvoní hrana - a svět na novém rozcestí vlastně už jednou nohou je. Nevyhraje-li je pokrok, zpátečka bude ještě drastičtější. To vrací do hry vše, co je jen v silách socialismu – už bylo a bude znovu.  

Plné znění zde.